coccinelle

Že by poslední... ?

2009-07-23T04:01:00.003+02:00

Asi už jsem stará na párty typu: kalíme do rána noc co noc... den co den... 14 dní v kuse.
Po těch pár dnech (asi 11), co jsem tu, si uvědomuji, že i když miluju tyhle lidi a ty děti, tak už jsem jinde. A možná si to dělám sama.
Bála jsem se, hodně jsem se bála a bojím se i teď a tiše odpočítávám dny a hodiny, kdy budu doma. Pozdní alergická reakce na bodnutí vosy prostě není legrace a i když jsem dělala do poslední chvíle hrdinku, tak jí nejsem. Zažila jsem chvíli, kdy jsem nemohla dýchat a mluvit, kdy jsem měla v křeči všechny svaly a kdy jsem byla odkázána na druhé, ale všechno jsem vnímala. Pocit, kdy nemůžete nic a jediné, co jde, je vypouštět slzy. Jen ty oči. A moc nima říct nejde. Snažila jsem se, ale nikdo mi nerozuměl. Celý svět se mi ztrácel a já s tím nemohla nic dělat.
Takhle už ne...

Pořád se něco děje...

2008-07-01T19:58:00.003+02:00

Dlouho jsem tu nebyla, takže v rychlosti...
Po několika letech jsem se dokopala a udělala si řidičák. Byla to cesta trnitá, alespoň pro mě, protože jsem se bála řízení a zodpovědnosti a tak celkově. Ale zvládla jsem to a jsem na to patřičně pyšná. Jen by to chtělo nějaké to auto, ale na tom samozřejmě pracuji :o)
V pátek jsem byla jmenována úsekovou laborantkou, takže mám teď všechny laborantky pod sebou a mám je na starost. Mám víc práce, víc papírů, (snad i víc peněz), ale dobrý pocit. Jen si musím co nejdřív dodělat atestaci, což snad půjde. Držte mi palce :o)
No a konečně má chlouba... pořád jsem o tom jen mluvila a mluvila a konečně už jsem se odhodlala udělat ten velký krok... Koupila jsem si nový ntb: hp pavilion tx 1000 :o)
Jo a jen tak mimochodem, dost jsem na něm dřela, nebyla poslední dobou skoro vůbec doma a makala od nevidim do nevidim... To já jen kdyby za tím někdo viděl něco jiného.
No a za týden jedu na tábor... Chcete uzavírat sázky, kdy a s čím letos přijedu? :o)

Rakousko

2008-01-28T21:49:00.000+01:00

Perfektní lyžovačka, sluníčko svítilo.... prostě... no comment :o)

Silvestr 2007

2008-01-03T17:56:00.000+01:00

Původně jsem o něm ani psát nechtěla, ale O. mě pořád přesvědčoval, že mám o čem psát...
Letos to bylo velmi akční. Nerada slavím Silvestr, ale přišla dobrá nabídka, jak si ho užít, a tak jsem si řekla, proč ne?
S O., E. a M. jsme sedli do auta, nakoupili milion jidla a jeli na chatu. Vzali jsme sebou hru Activity a hráli a hráli.. A pili a jedli a smáli se, prostě pohodička. Těsně před půlnocí šel O. na záchod, už jsem viděla, že moc nezvládá nožičky, a tak jsem šla s ním, abych ho podepřela. Cestou zpátky (půlnoc) O. brknul a v rychlosti se o mě opřel... No... nechce se mi to vypisovat... Prostě jsme museli sednout do auta a jet na pohotovost, no... Mám naraženou půlku obličeje, sedřenou tvář a trochu pohnutou krční páteř.
Takže vypadám jak kdyby me někdo zmlátil. Nevím, proč O. chtěl, abych to sem psala. Každej na mě čučí jak na debílka a že by mě někdo pustil v tramvaji na sedadlo, tak to rozhodně ne...
Už se ale hezky loupu, nejhorší bylo asi to napíchnutí na větvičku... au au ;o)

YYMČR

2007-11-18T18:54:00.000+01:00

Včera jsem se zúčastnila skvělé akce, společně s mnoha příznivci yoya.
S Ondrou jsme jeli hned ráno do divadla Ponec, kde se konalo YYMČR 2007. Měli jsme tam na starost shop. A vzhledem k tomu, že prostor na shop byl přímo u pódia, tak jsme měli možnost vidět všechny soutěžící a jen tak yoyující lidičky.
Pokud můžu soudit za sebe, tak úroveň této soutěže každým rokem stoupá, nejen že přibývá lidí, ale jako novinka byly i poháry a 1 i putovní. Což se mi jeví jako dobrý nápad.
Ačkoliv jsem jela opět jako nevidomá, odjížděla jsem s poznáním, jaké yoyo je pro koho lepší, co je to difpad a jiné "nadávky" :o) Jak se znám, tak za pár dní to zase zapomenu, ale za rok si paměť opět opráším.
Na některé soutěžící se podepsala nervozita, někdo byl veselý z koláčků a někdo to neřešil. Já osobně jsem byla nadšená, jak rychle dokážou s yoyem kluci manipulovat. Když jsem je pozorovala, přemýšlela jsem, jak to dělají, že se jim ty prsty nezamotají, což se ovšem nedá říct o yoyech jako takových.
Přestávky vyplňoval kulturní program. Viděli jsme např. "letadýlko Káně". Co se týče tomboly, tak ceny byly nádherné. Nemohly chybět yoya, videokazety, kufříky, trička... Hlavní cenou bylo yoyo G.5 od Yoyofactory. Původní výherce tohoto yoya byl Jazwec, který ho pak daroval jedné nejmenované paní, která z něj má velikou radost :o)
Pokaždé, když vidím ty skvělé triky, tak si slíbím, že se též něco naučím. Pokaždé to ale nedodržím a jen proto, že se zaseknu u trapézy, ze které mám obavy. Nechci proto zase říkat, že začnu yoyovat, ale tentokrát se pokusím s trapézou bojovat. Už proto, že žádná slečna letos nesoutěžila a já si myslím, že je to škoda. Zábava musí být a holky by to mohli příště alespoň zpestřit... Nemyslíte? ;o)

Ať žijou blbci...

2007-10-23T20:23:00.000+02:00

Ráno si jdu normálně do práce, jako každý den samozřejmě spěchám, mám vše nalinkované a načasované...
Procházím kolem pána, co si zapaluje a co se nestane? Foukne vítr a hořící popel mi vletí přímo do oka... Cestu do práce pravé oko probrečí. V práci už to tak hezky nevypadá, takže jdu k doktorce a ta mi oznámí, že mám propálený povrch oka. A tak ho mám zalepené a příjemné to není.
Zítra mě čeká kontrola a pokud by to bylo špatné, tak i výškrab popáleniny v oku... Tak mi držte palce, ať mě nechají být.
Snažila jsem se pracovat, ale rozkapat něco pipetou do jamek je pro mě horor, kapky jsou totiž všude, jen ne v jamce. Takže jsem doma a ležim a sama sobě si nadávám, jaká prkotina mě dokázala zkolit...
Na závěr malá rada pro kuřáky: pokud si chcete zapálit venku, NE proti větru!

Akce roku? Rozhodně 19.10.2007

2007-10-21T18:26:00.000+02:00

Už asi měsíc jsme se všichni těšili na tuhle akci. Neřešili jsme co vzít, jak jet a s kým, to už bylo dávno daný :o)
Těšila jsem se jak malá holka, ale samozřejmě jsem byla i nervózní. Přeci jen se s lidma z tábora vidíme tak 3x do roka.
Cesta do Ústí n. O. byla dosti nepohodlná, nejen, že jsem za celý den snědla 1 housku, ale navíc jsem celou cestu (cca 2hod.) stála v uličce u wc, které se pořád otevíralo a velice "krásně" zapáchalo. Takže vidina toho, že bych si tam snědla alespoň kousek bagety byla v trapu.
Na nádraží mě vyzvedl "milenec" Músa a odvezl si mě domů ;o) Uvařil mi obídek (pozn. Tome, bylo to vynikající, příště chci ještě) a pak už šel sportovat a já na sraz s kamarádem.
Uběhla hodina a my se opět vraceli k Tomovi domů, kde jsme čekali na Voldu, Verču a Kubíska. Čekání jsme si samozřejmě zkrátili domácí pálenkou :o)
Když už všichni dorazili, jeli jsme na další "sťuk" na parkoviště kamsi do města, kde už na nás čekali Danča, Janička a Brudhy...
Táááák a můžem vyrazit směr chata.
Co se odehrávalo na chatě, je přísně tajné, takže můžu jenom říci, že to byla skvělá akce, úžasný lidičky, moře jídla, pití... všeho. A já jen doufám, že se zase co nejdřív sejdeme.
Jediné, co můžu prozradit je http://picasaweb.google.com/slunicko.moje/NejlepAkceRokuO02
A ještě něco bych chtěla říci: Díky všem zúčastněným za skvělou párty!

Konference v ÚVN

2007-10-06T22:22:00.000+02:00

Je 20.9., 6:30 a mě probouzí budík! Takže, záchod, sprcha, vyfoukat vlasy, namalovat se, obléknout se a vyrazit... To, že nervozita stoupá a stoupá, říkat asi nemusím.
Vykročit pravou a jít.... cesta do Vojenské nemocnice utíká. Čemu se divím, když pořád myslím na to, že mou přednášku si vyslechne nejen 150 Dr., MUDr., JUDr.,PUDR atd., atd. ... Ale i můj šéf a naše doktorka a mé kolegyně!
Proplétám se nemocnicí, až dorazím na místo. Zaregistruji se, předám svoji přednášku na flash kartě a pokračuji do přednášejícího sálu, kde si najdu s kolegyní místo k sezení. Na řadu jdu až šestá, takže mě ještě čeká stoupání nervozity. Ale ne na dlouho, i když přednášky přede mnou trvají minimálně 30 minut a všichni v sále už spí. Tak a je to tady, slyším svoje jméno a ani nevnímám, jak jdu ze schodů k mikrofonu. JE TO TADY! ,,Dobrý den, ráda bych vás trochu blíže seznámila..."
Je to za mnou, zvládla jsem to za 5 minut a úspěch? Velký, největší ze všech. Celá rozklepaná se z toho probouzím.... Hurááááááá, mám to za sebou, mám 15 kreditů a pokoj na 5 let. A ještě jsem skvělá :o)
Člověk by se neměl chválit, ale tohle potěší a kdo alespoň jednou nepřednášel pře lidmi, tak neví, o čem mluvím... Samozřejmě, nejde to srovnávat se zkouškou a tak, ale je to... krásný pocit, když to má člověk za sebou...

Vzpomínka na Monthyho

2007-08-13T12:49:00.001+02:00

Tohle není z mé hlavy, jen jsem chtěla něco napsat, ale nejde to.Kdo mě zná, ví, proč to sem dávám.
Takže Monthy, tohle je pro Tebe...

Křeček
Znám polního křečka,
vím, jak zimu přečká.
Nanosí si zrní,
až má svůj sklad plný.

Já mám křečka svého.
Kdo má takového?
Bydlí v našem bytě,
chovám ho jak dítě.

Spokojeně vrní,
hlavně, když se krmí.
Co jí křeček?
lnu - zdravou zeleninu.

Na procházce ale hledám ho stále.
Má takové botky.
Jinak je však krotký.

Srst má ze sametu,
prská na mou tetu.
Tuze rád se hladí,
máme ho moc rádi.

Kletba zlomena

2007-07-28T14:32:00.000+02:00

Tak, konečně jsem měla šanci všem dokázat, že nejsem "brambora".
Již po sedmé jsem měla tu čest navštívit ten nejlepší tábor pod sluncem (pozn. www.heurekazo.cz). A ačkoliv to byl lichý rok, tak jsem to zvládla na jedničku. Samozřejmě by se to obešlo bez pár lidí, které by mi tam opravdu nechyběli, ale pravda je, že třeba i pár těch lidí by se tam v klidu obešli beze mě. Je to asi všude stejné, ale jinak jsme si to užili náááádherně. Sluníčko svítilo skoro pořád, takže jsme hodně času byli v bazénu, ale i v lese a prostě všude, kde bylo trochu více stínu nebo vody.
Když děti usnuly, tak jsme si udělali párty, hráli vodní polo a blbli po svém :o) Samozřejmě tak, abychom ráno mohli normálně fungovat. Ach jo, ty lidičky mi chyběj... Hlášky jako To dáme, Je teplo na 8, Error a pod., tak s těmi tady moc nezazářim, možná jako ten největší blázen :o) Ale co, sranda musí být a já doufám, že se tam zase za rok sejde naše V.I.P. skupinka.
P.S.: Vláďo díky

Řidičák

2007-07-08T08:59:00.000+02:00

Již 5 let sama sebe přemlouvám, že si udělám řidičák. Již 3 roky mě přemlouvá Ondra s Jirkou.
Nevím, po kom tohle mám, ale celá naše rodina jezdí, dokonce si troufám říct, že velmi dobře.
Má první zkušenost s autem byla úsměvná: s kamarádem jsme byli na parkovišti a já jezdila pořád do kolečka, protože jsem nebyla schopná otočit volantem jinam...
Má druhá zkušenost, tentokrát se skůtrem: jedu od baráku po rovné silnici, cca 100m, pak je zatáčka (pozn. šířka silnice min 4m) a já panikařím... zastavuji, slézám z motorky, otáčim motorku, sedám a opět jedu :oD
A teď už má poslední (včerejší) zkušenost: Ondry bratránek mi půjčil na chatě čtyřkolku, jedu, jedu... opět se neumím otočit, tak brzdím, následně za mnou přijel Ondra, takže jsem zvládla vycouvat a otočit se, plná dojmů a elánu, jak mi to jde jsem se rozjela, aby mě viděli ostatní, jak už to umím a v tom je přede mnou 10ti° zatáčka a rovně strom... Místo abych zatočila nebo alespoň zastavila, zvýšila jsem rychlost (na 20 km/hod) a naprala to rovnou do stromu!!! Málem jsem přepadla, ale protože jsem se křečovitě držela, tak jsem si naštěstí zase sedla na čtyřkolku... Teď mě samozřejmě bolejí ruce, jak jsem si natáhla vazy nebo svaly nebo co... a na stehýnku mám krááásnou modřinu (viz. foto)
Fotku stromu samozřejmě dodám, jen co se mi dostane na pc.
a závěr toho všeho? NEUMÍM ZATÁČET, prostě to nejde,já se snažím, ale nejde to, opravdu. Ondra už mě na řidičák nepřemlouvá, takže mám na chvíli klid, ale příští rok bych to chtěla zkusit. Nemusíte se ale bát, předem vás budu varovat :oD

Mácháč

2007-07-05T08:43:00.000+02:00

Prázdniny začaly a s tím i naše radovánky. I když jen víkendové.
V pátek jsme vyrazily spolu s kolegyněma na "pitný" víkend na Mácháč. dopadlo to podle našich přestav. V pátek jsme pily, v sobotu jsme pily a v neděli už střízlivěly ve vlaku cestou domů. Ačkoliv jsme měly více plánů, co tam podnikneme, zůstaly jsme při zemi. Ono opilecké ráno je přeci jenom horší než když jdeme spát v devět večer, že? :o)
Ale dopadlo to skvěle, seznámily jsme se a tančily a teď už jen doufáme, že nám ještě alespoň 1 víkend o prázdninách vyjde a my opět vyrazíme za dobrodružstvím.
A... teď jsem si vzpomněla, přeci jenom jsme splnily 1 věc, šly jsme na "pochod". Bylo 23:00, tma jako v pr... a my si to štrádovaly na Šibeniční vrch. Cesta zpět byla 100x lepší, než Záhada Blair Witch :o)
Vneposlední řadě bych chtěla zmínit, že nás bolely bříška, jak jsme se pořád smály a smály a pily a smály :o)

Pro slepý...

2007-06-04T18:28:00.000+02:00

Nikoho nenutím číst moje bláboly na mém blogu. Takže pokud někdo neumí číst, nebo se tu nudí, ať to přepne jinam.
Až budu chtít psát o tom, co píšou holky normálně: jsem tlustá, ošklivá a nikdo mě nemá rád, tak o tom napíšu. Ovšem tohle mě opravdu netrápí a lidi, co mě znají (nebo se mnou bydlí) by mohli vědět, o čem můj poslední blábol byl... Děkuji

Jak se dělá z komára velbloud...

2007-06-03T18:31:00.000+02:00

Ach jo, konečně mám pocit, že je všechno v pohodě a ejhle, zase se něco vyvrbí.... Proč? To nemůže mít člověk chvíli pocit, že je vše tak jak má být? Už mě to nebaví, jednou bych chtěla zvednout telefon, komukoliv zavolat a říct: "Ahoj, mám se dobře, nic mě netrápí, prostě pohodička..."
Jasně, samozřejmě, že tohle do telefonu říkám, ale ve skutečnosti to tak není a já se akorát trápím. Pořád dokola. Mě už to ale nebaví, už jsem z toho unavená. Nesnášim doktory, protože mi stejně řeknou, že je to můj pocit a mě už unavuje obhajovat to, že v pořádku nejsem. Jsem snad hypochondr???? NE! To je na tom to nejsměšnější, pokaždé se zjistí, že to není jen můj pocit, že mi není dobře. Ale já přece nebudu hrát pořád dokola tu hru s doktory.
Nic, prostě jsem bez nálady, asi na týden. Chtěla jsem jít na BBQ, ale jsem blbej společník pro kohokoliv.I pro sebe. Už nemůžu...

Čarodky

2007-05-01T17:23:00.000+02:00

Tak jsem to opět přežila bez újmy na zdraví.
Konečně zase jedno z těch teplých dní. S Jitulí jsme si vzaly deku, víno a pelášily do parku. Vyhlídly jsme si pěkné místo kousek od stánků (kdybychom měly hlad nebo nám došlo pití) a poslouchaly hudbu. Hráli nám hezky, přijela kapela Laura a její tygři. Jako správné ženské jsme "prodrbaly" odpoledne až do večera. To už nám došly nejen zásoby, ale taky byla zima, a tak jsme se sebraly a šly k domovu. Tedy alespoň Jitule, já jsem se rozhodla, že podpořím O. a sjedu za ním a za klukama do hospy.
A to už je kapitola sama o sobě. Poprvé jsem si připadala u yoyerů tak nějak... v pohodě :o) Z hospody jsme šli do Roxy. Tedy, šlo nás už jen pár, ale i tak to byla zábava. Porazila jsem kluky v "palcované" a zvýšila si tak své ego :o) Alespoň něco umím.
Docela jsem se musela smát některým "slepičkám", co tam tak posedávaly a schazovaly se (podle mě). Ale psát o tom radši nebudu, abych někoho neurazila :o)
Když to tak shrnu, celý ten den byla jedna velká party, která se vydařila. Takže děkuji Jazwecovi a P8 a Frostovi a všem ostatním :o)

No není k sežrání? :o)

2007-04-19T22:56:00.000+02:00

práce

2007-04-19T22:35:00.000+02:00

Ach jo, už asi hodinu sedím na křesle v práci a usínám. Nesnášim tyhle noční směny, kdy nemůžu spát a čekám, kdy mi přinesou nějaký ten vzorek k nakřížení. Únavu jsem chtěla nahradit něčím užitečným, abych neusnula, a tak jsem si našla obrázky krve. Když už jsem v té práci, že? :o)

Tenhle se mi líbil nejvíc, tak se chci o něj podělit i s vámi, co už jste dávno v peřinách.

Ačkoliv je to třeba pro někoho hnusný, já v tom vidím relaxaci. Líbí se mi ty stopy pařátků a pírka, co jsou kolem. Kolegyně říkají, že jsem divná, ale jako obrázek se mi to prostě líbí, i když vím, že když se nad tím člověk zamyslí, tak je to hnus... A teď, když nad tím přemýšlím i já, tak v tom vidím sebe, jak se někdy cítím, nedokážu to vysvětlit, ale je to tak.

Takže se omlouvám všem, které jsem znechutila...

Vzkaz pro O. kamarády

2007-04-14T20:35:00.000+02:00

Nekoušu, neškrábu, jsem roztomilá (občas) a normální holka. Takže na návštěvy za O. můžete přijít i když jsem doma, mně to totiž nevadí. Ráda bych vás zase někdy viděla, opravdu :o)

Bláboly

2007-04-14T19:23:00.000+02:00

Tak zase po dlouhé době něco píšu, asi.
Poslední dobou jsem byla dost mimo. Ačkoliv nevím, jak jsem k tomu přišla, začínám věřit tomu, že mám nějaký problém. A vůbec v tom nehrajou roli rodiče, Ondra, ani práce. Je to ve mně a už to vím, jen se s tím nedokážu poprat, dekokážu totiž detekovat ten startovací moment, co to vyvolává. Připadám si jak magor a je mi líto Ondry, protože jsem pak hnusná na něj... Strašně ráda bych se někdy probudila tak, aby se ve mně nic nedělo. Jenže situace tomu ani nepomáhá, když na vás někdo bezdůvodně křičí celý den, tak to spíše ještě dodělá, než pomůže. Neumím se svěřovat s problémy, hlavně když ani nevím, co je ten problém. Neumím o něčem mluvit, když ani nevím jak to popsat. A vlastě to ani sem nemůžu napsat, protože .... to prostě nejde.

Miminko

2007-02-15T20:59:00.000+01:00

Dnes jsem nemohla ani dospat, jak jsem se bála. Byli jsme s Endym na kastraci. Nejdříve to vypadalo, že je to akutní, ale nakonec jsme měli skvělého doktora, který to viděl lépe. Každopádně operace po domluvě dopadla. A my teď máme doma miminko, co se nemůže nikam hnout.
Nejhezčí byla procházka venku, kdy se radostně rozběhl ke stromu a pak jen byla slyšet rána. S trychtýřem se nedostane ani tam a ani zpátky. Takže na jednu stranu legrční pejsek a na druhou smutnej medvídek.
Ale vše máme úspěšně za sebou, tak teď už jen vydržet pár dní s "nárazovým" pejskem a bude zase dobře :o)

Kletba

2007-02-04T21:15:00.000+01:00

Tak, mám sbaleno a zítra můžu vyrazit. Jedu si trochu zalyžovat.
V práci už uzavírají sázky, jestli přijedu celá...
Jsem totiž taková.... zakletá :o)

Rok 2001: zlomená ruka- sádra
Rok 2003: naražený kotník + natažené vazy-sádra
Rok 2005: opět naražený kotník + natažené vazy, tentokrát už 3.stupně- sádra

No a tak, když si to člověk spočítá, každý lichý rok mám sádru. Doufám ale, že letos se mi to vyhne obloukem. Postavím se tomu čelem a zlomím kletbu :o)
Takže se s vámi na týden loučím a dám vědět, jak jsem dopadla :o)

Poloha dne

2007-02-04T15:03:00.000+01:00

Poloha dne

2007-02-01T18:21:00.000+01:00

Těší mě, Idiot...

2007-02-01T18:17:00.000+01:00

Větší debil než jsem já asi neexistuje. Každý, kdo mě trochu zná, ví, že má práce je můj největší koníček. Prostě mě baví, hrozně moc. Když mi dávají úkoly, připadám si jak v sedmém nebi, hraju si na strašně důležitou, nestíhám to, jsem ve stresu a to mě strašně baví. Adrenalin stoupá a tak :o)

Je to asi rok, co jsem dostala na starost jednu z funkcí. Jsem ráda, protože si říkám, že by mi to nedali, kdyby ve mně a mou „akčnost“ trochu nevěřili. Ovšem poslední dobou mě tak trochu podrážej.

Makám v práci na 200 %, domu se vracím unavená, ale spokojená, že jsem všechno zvládla.

A včera? Bylo mi řečeno, že v lednu jsem v práci dlouho nebyla, že svou funkci zanedbávám a nezvládám ji. Tak jsem nad tím přemýšlela. V práci jsem nebyla pouze 3 dny, protože jsem měla chřipku. Jinak jsem tam byla od nevidim do nevidim. Svou funkci dělám, jak nejlépe to jde a všichni ostatní mě podpořili, při tak „úžasném“ nařknutí.

A dnes? Dnes jsem zjistila, že mě nařkli neprávem, tak jsem to šla řešit, ale to už je samozřejmě zapomenutá věc. Něco, co se řešilo včera je už nezajímá.

Báječný, poprvé zjišťuji, že ačkoliv svou práci miluju, tak už nemůžu makat na 200 %, ale jako ostatní pouze na 100, abych nevyčnívala a lidi si nemysleli, že já všechno udělám a zařídím.

Nejvíc mě mrzí to, že člověka, který mě nařknul, si strašně moc vážím a nečekala bych to od něj. A taky to, že ví, že udělal chybu, ale neomluví se. Pošpinil mě před všemi kolegy, ale už se neomluví… Takže teď jsem v práci jako největší idiot, který nezvládá své funkce…

Poloha dne

2007-01-29T17:58:00.000+01:00

Co dál?

2007-01-29T17:53:00.000+01:00

A je to tady, teprve druhý den a já už nevím, co mám psát. Myslela jsem si, že je to jednoduché, ale asi není. Proto sem nebudu psát pořád, ale jen tehdy, když se mi bude chtít. Takže mě neatakujte, že už jsem dlouho nepsala. Děkuji.
Pokud mě něco vtipného nebo zajímavého potká, určitě se s tím ráda podělím :o)

Poloha dne

2007-01-28T16:45:00.000+01:00

Doktoři

2007-01-28T16:13:00.000+01:00

Znáte to, člověku je špatně, má pocit, že s jeho tělem není něco v pořádku... A ze strachu o své zdraví prostě jde k doktorovi. Tam sedí cca 3 hodiny, než na něj dojde řada. (Mezi tím samozřejmě vezme doktorka všechny pacienty, co přišli až po vás.) A pak... "Pojďte dál paní." Huráááá, říkám si pokaždé, konečně mě už vyšetří. Ovšem, jen si sednu a hned už můžu jít zase pryč.
Ačkoliv mám oteklé mandle s čepy, rýmu, kašel a já nevim co všechno, doktorka mě nejen prohlásí za zdravou, ale ještě mi řekne, co si mám koupit za léky. Takže si za a) protiřečí a za b) proč mi to nedá na předpis????? No nic, během 5ti minut vycházim z ordinace. Jdu rovnou do lékárny a tam nechávám za 3 léky 400,- Kč. No není to k smíchu???
Shrnutí: má chřipka je jen můj pocit, který mě vyšel na pěkný peníze
Naštěstí je mi už dnes lépe a já zítra můžu do práce :o)

tenkrát poprvé

2007-01-28T13:44:00.000+01:00

Tak a je to tady...
Chtěla jsem zjistit, jaký to je, mít svůj vlastní blog. Vůbec nevím, jestli s ním dokážu pracovat, ale proč to nezkusit...
Budu ráda, když mi sem budete psát své názory a připomínky, protože jen tak se naučím pracovat s touhle (pro mě) novinkou.