Původně jsem o něm ani psát nechtěla, ale O. mě pořád přesvědčoval, že mám o čem psát...
Letos to bylo velmi akční. Nerada slavím Silvestr, ale přišla dobrá nabídka, jak si ho užít, a tak jsem si řekla, proč ne?
S O., E. a M. jsme sedli do auta, nakoupili milion jidla a jeli na chatu. Vzali jsme sebou hru Activity a hráli a hráli.. A pili a jedli a smáli se, prostě pohodička. Těsně před půlnocí šel O. na záchod, už jsem viděla, že moc nezvládá nožičky, a tak jsem šla s ním, abych ho podepřela. Cestou zpátky (půlnoc) O. brknul a v rychlosti se o mě opřel... No... nechce se mi to vypisovat... Prostě jsme museli sednout do auta a jet na pohotovost, no... Mám naraženou půlku obličeje, sedřenou tvář a trochu pohnutou krční páteř.
Takže vypadám jak kdyby me někdo zmlátil. Nevím, proč O. chtěl, abych to sem psala. Každej na mě čučí jak na debílka a že by mě někdo pustil v tramvaji na sedadlo, tak to rozhodně ne...
Už se ale hezky loupu, nejhorší bylo asi to napíchnutí na větvičku... au au ;o)
Žádné komentáře:
Okomentovat