Kletba zlomena

Tak, konečně jsem měla šanci všem dokázat, že nejsem "brambora".
Již po sedmé jsem měla tu čest navštívit ten nejlepší tábor pod sluncem (pozn. www.heurekazo.cz). A ačkoliv to byl lichý rok, tak jsem to zvládla na jedničku. Samozřejmě by se to obešlo bez pár lidí, které by mi tam opravdu nechyběli, ale pravda je, že třeba i pár těch lidí by se tam v klidu obešli beze mě. Je to asi všude stejné, ale jinak jsme si to užili náááádherně. Sluníčko svítilo skoro pořád, takže jsme hodně času byli v bazénu, ale i v lese a prostě všude, kde bylo trochu více stínu nebo vody.
Když děti usnuly, tak jsme si udělali párty, hráli vodní polo a blbli po svém :o) Samozřejmě tak, abychom ráno mohli normálně fungovat. Ach jo, ty lidičky mi chyběj... Hlášky jako To dáme, Je teplo na 8, Error a pod., tak s těmi tady moc nezazářim, možná jako ten největší blázen :o) Ale co, sranda musí být a já doufám, že se tam zase za rok sejde naše V.I.P. skupinka.
P.S.: Vláďo díky

Řidičák

Již 5 let sama sebe přemlouvám, že si udělám řidičák. Již 3 roky mě přemlouvá Ondra s Jirkou.
Nevím, po kom tohle mám, ale celá naše rodina jezdí, dokonce si troufám říct, že velmi dobře.
Má první zkušenost s autem byla úsměvná: s kamarádem jsme byli na parkovišti a já jezdila pořád do kolečka, protože jsem nebyla schopná otočit volantem jinam...
Má druhá zkušenost, tentokrát se skůtrem: jedu od baráku po rovné silnici, cca 100m, pak je zatáčka (pozn. šířka silnice min 4m) a já panikařím... zastavuji, slézám z motorky, otáčim motorku, sedám a opět jedu :oD
A teď už má poslední (včerejší) zkušenost: Ondry bratránek mi půjčil na chatě čtyřkolku, jedu, jedu... opět se neumím otočit, tak brzdím, následně za mnou přijel Ondra, takže jsem zvládla vycouvat a otočit se, plná dojmů a elánu, jak mi to jde jsem se rozjela, aby mě viděli ostatní, jak už to umím a v tom je přede mnou 10ti° zatáčka a rovně strom... Místo abych zatočila nebo alespoň zastavila, zvýšila jsem rychlost (na 20 km/hod) a naprala to rovnou do stromu!!! Málem jsem přepadla, ale protože jsem se křečovitě držela, tak jsem si naštěstí zase sedla na čtyřkolku... Teď mě samozřejmě bolejí ruce, jak jsem si natáhla vazy nebo svaly nebo co... a na stehýnku mám krááásnou modřinu (viz. foto)
Fotku stromu samozřejmě dodám, jen co se mi dostane na pc.
a závěr toho všeho? NEUMÍM ZATÁČET, prostě to nejde,já se snažím, ale nejde to, opravdu. Ondra už mě na řidičák nepřemlouvá, takže mám na chvíli klid, ale příští rok bych to chtěla zkusit. Nemusíte se ale bát, předem vás budu varovat :oD

Mácháč

Prázdniny začaly a s tím i naše radovánky. I když jen víkendové.
V pátek jsme vyrazily spolu s kolegyněma na "pitný" víkend na Mácháč. dopadlo to podle našich přestav. V pátek jsme pily, v sobotu jsme pily a v neděli už střízlivěly ve vlaku cestou domů. Ačkoliv jsme měly více plánů, co tam podnikneme, zůstaly jsme při zemi. Ono opilecké ráno je přeci jenom horší než když jdeme spát v devět večer, že? :o)
Ale dopadlo to skvěle, seznámily jsme se a tančily a teď už jen doufáme, že nám ještě alespoň 1 víkend o prázdninách vyjde a my opět vyrazíme za dobrodružstvím.
A... teď jsem si vzpomněla, přeci jenom jsme splnily 1 věc, šly jsme na "pochod". Bylo 23:00, tma jako v pr... a my si to štrádovaly na Šibeniční vrch. Cesta zpět byla 100x lepší, než Záhada Blair Witch :o)
Vneposlední řadě bych chtěla zmínit, že nás bolely bříška, jak jsme se pořád smály a smály a pily a smály :o)