Ach jo, konečně mám pocit, že je všechno v pohodě a ejhle, zase se něco vyvrbí.... Proč? To nemůže mít člověk chvíli pocit, že je vše tak jak má být? Už mě to nebaví, jednou bych chtěla zvednout telefon, komukoliv zavolat a říct: "Ahoj, mám se dobře, nic mě netrápí, prostě pohodička..."
Jasně, samozřejmě, že tohle do telefonu říkám, ale ve skutečnosti to tak není a já se akorát trápím. Pořád dokola. Mě už to ale nebaví, už jsem z toho unavená. Nesnášim doktory, protože mi stejně řeknou, že je to můj pocit a mě už unavuje obhajovat to, že v pořádku nejsem. Jsem snad hypochondr???? NE! To je na tom to nejsměšnější, pokaždé se zjistí, že to není jen můj pocit, že mi není dobře. Ale já přece nebudu hrát pořád dokola tu hru s doktory.
Nic, prostě jsem bez nálady, asi na týden. Chtěla jsem jít na BBQ, ale jsem blbej společník pro kohokoliv.I pro sebe. Už nemůžu...
