No není k sežrání? :o)

práce

Ach jo, už asi hodinu sedím na křesle v práci a usínám. Nesnášim tyhle noční směny, kdy nemůžu spát a čekám, kdy mi přinesou nějaký ten vzorek k nakřížení. Únavu jsem chtěla nahradit něčím užitečným, abych neusnula, a tak jsem si našla obrázky krve. Když už jsem v té práci, že? :o)

Tenhle se mi líbil nejvíc, tak se chci o něj podělit i s vámi, co už jste dávno v peřinách.

Ačkoliv je to třeba pro někoho hnusný, já v tom vidím relaxaci. Líbí se mi ty stopy pařátků a pírka, co jsou kolem. Kolegyně říkají, že jsem divná, ale jako obrázek se mi to prostě líbí, i když vím, že když se nad tím člověk zamyslí, tak je to hnus... A teď, když nad tím přemýšlím i já, tak v tom vidím sebe, jak se někdy cítím, nedokážu to vysvětlit, ale je to tak.

Takže se omlouvám všem, které jsem znechutila...

Vzkaz pro O. kamarády

Nekoušu, neškrábu, jsem roztomilá (občas) a normální holka. Takže na návštěvy za O. můžete přijít i když jsem doma, mně to totiž nevadí. Ráda bych vás zase někdy viděla, opravdu :o)

Bláboly

Tak zase po dlouhé době něco píšu, asi.
Poslední dobou jsem byla dost mimo. Ačkoliv nevím, jak jsem k tomu přišla, začínám věřit tomu, že mám nějaký problém. A vůbec v tom nehrajou roli rodiče, Ondra, ani práce. Je to ve mně a už to vím, jen se s tím nedokážu poprat, dekokážu totiž detekovat ten startovací moment, co to vyvolává. Připadám si jak magor a je mi líto Ondry, protože jsem pak hnusná na něj... Strašně ráda bych se někdy probudila tak, aby se ve mně nic nedělo. Jenže situace tomu ani nepomáhá, když na vás někdo bezdůvodně křičí celý den, tak to spíše ještě dodělá, než pomůže. Neumím se svěřovat s problémy, hlavně když ani nevím, co je ten problém. Neumím o něčem mluvit, když ani nevím jak to popsat. A vlastě to ani sem nemůžu napsat, protože .... to prostě nejde.