Že by poslední... ?

Asi už jsem stará na párty typu: kalíme do rána noc co noc... den co den... 14 dní v kuse.
Po těch pár dnech (asi 11), co jsem tu, si uvědomuji, že i když miluju tyhle lidi a ty děti, tak už jsem jinde. A možná si to dělám sama.
Bála jsem se, hodně jsem se bála a bojím se i teď a tiše odpočítávám dny a hodiny, kdy budu doma. Pozdní alergická reakce na bodnutí vosy prostě není legrace a i když jsem dělala do poslední chvíle hrdinku, tak jí nejsem. Zažila jsem chvíli, kdy jsem nemohla dýchat a mluvit, kdy jsem měla v křeči všechny svaly a kdy jsem byla odkázána na druhé, ale všechno jsem vnímala. Pocit, kdy nemůžete nic a jediné, co jde, je vypouštět slzy. Jen ty oči. A moc nima říct nejde. Snažila jsem se, ale nikdo mi nerozuměl. Celý svět se mi ztrácel a já s tím nemohla nic dělat.
Takhle už ne...

Pořád se něco děje...

Dlouho jsem tu nebyla, takže v rychlosti...
Po několika letech jsem se dokopala a udělala si řidičák. Byla to cesta trnitá, alespoň pro mě, protože jsem se bála řízení a zodpovědnosti a tak celkově. Ale zvládla jsem to a jsem na to patřičně pyšná. Jen by to chtělo nějaké to auto, ale na tom samozřejmě pracuji :o)
V pátek jsem byla jmenována úsekovou laborantkou, takže mám teď všechny laborantky pod sebou a mám je na starost. Mám víc práce, víc papírů, (snad i víc peněz), ale dobrý pocit. Jen si musím co nejdřív dodělat atestaci, což snad půjde. Držte mi palce :o)
No a konečně má chlouba... pořád jsem o tom jen mluvila a mluvila a konečně už jsem se odhodlala udělat ten velký krok... Koupila jsem si nový ntb: hp pavilion tx 1000 :o)
Jo a jen tak mimochodem, dost jsem na něm dřela, nebyla poslední dobou skoro vůbec doma a makala od nevidim do nevidim... To já jen kdyby za tím někdo viděl něco jiného.
No a za týden jedu na tábor... Chcete uzavírat sázky, kdy a s čím letos přijedu? :o)

Rakousko

Perfektní lyžovačka, sluníčko svítilo.... prostě... no comment :o)

Silvestr 2007

Původně jsem o něm ani psát nechtěla, ale O. mě pořád přesvědčoval, že mám o čem psát...
Letos to bylo velmi akční. Nerada slavím Silvestr, ale přišla dobrá nabídka, jak si ho užít, a tak jsem si řekla, proč ne?
S O., E. a M. jsme sedli do auta, nakoupili milion jidla a jeli na chatu. Vzali jsme sebou hru Activity a hráli a hráli.. A pili a jedli a smáli se, prostě pohodička. Těsně před půlnocí šel O. na záchod, už jsem viděla, že moc nezvládá nožičky, a tak jsem šla s ním, abych ho podepřela. Cestou zpátky (půlnoc) O. brknul a v rychlosti se o mě opřel... No... nechce se mi to vypisovat... Prostě jsme museli sednout do auta a jet na pohotovost, no... Mám naraženou půlku obličeje, sedřenou tvář a trochu pohnutou krční páteř.
Takže vypadám jak kdyby me někdo zmlátil. Nevím, proč O. chtěl, abych to sem psala. Každej na mě čučí jak na debílka a že by mě někdo pustil v tramvaji na sedadlo, tak to rozhodně ne...
Už se ale hezky loupu, nejhorší bylo asi to napíchnutí na větvičku... au au ;o)

YYMČR

Včera jsem se zúčastnila skvělé akce, společně s mnoha příznivci yoya.
S Ondrou jsme jeli hned ráno do divadla Ponec, kde se konalo YYMČR 2007. Měli jsme tam na starost shop. A vzhledem k tomu, že prostor na shop byl přímo u pódia, tak jsme měli možnost vidět všechny soutěžící a jen tak yoyující lidičky.
Pokud můžu soudit za sebe, tak úroveň této soutěže každým rokem stoupá, nejen že přibývá lidí, ale jako novinka byly i poháry a 1 i putovní. Což se mi jeví jako dobrý nápad.
Ačkoliv jsem jela opět jako nevidomá, odjížděla jsem s poznáním, jaké yoyo je pro koho lepší, co je to difpad a jiné "nadávky" :o) Jak se znám, tak za pár dní to zase zapomenu, ale za rok si paměť opět opráším.
Na některé soutěžící se podepsala nervozita, někdo byl veselý z koláčků a někdo to neřešil. Já osobně jsem byla nadšená, jak rychle dokážou s yoyem kluci manipulovat. Když jsem je pozorovala, přemýšlela jsem, jak to dělají, že se jim ty prsty nezamotají, což se ovšem nedá říct o yoyech jako takových.
Přestávky vyplňoval kulturní program. Viděli jsme např. "letadýlko Káně". Co se týče tomboly, tak ceny byly nádherné. Nemohly chybět yoya, videokazety, kufříky, trička... Hlavní cenou bylo yoyo G.5 od Yoyofactory. Původní výherce tohoto yoya byl Jazwec, který ho pak daroval jedné nejmenované paní, která z něj má velikou radost :o)
Pokaždé, když vidím ty skvělé triky, tak si slíbím, že se též něco naučím. Pokaždé to ale nedodržím a jen proto, že se zaseknu u trapézy, ze které mám obavy. Nechci proto zase říkat, že začnu yoyovat, ale tentokrát se pokusím s trapézou bojovat. Už proto, že žádná slečna letos nesoutěžila a já si myslím, že je to škoda. Zábava musí být a holky by to mohli příště alespoň zpestřit... Nemyslíte? ;o)

Ať žijou blbci...

Ráno si jdu normálně do práce, jako každý den samozřejmě spěchám, mám vše nalinkované a načasované...
Procházím kolem pána, co si zapaluje a co se nestane? Foukne vítr a hořící popel mi vletí přímo do oka... Cestu do práce pravé oko probrečí. V práci už to tak hezky nevypadá, takže jdu k doktorce a ta mi oznámí, že mám propálený povrch oka. A tak ho mám zalepené a příjemné to není.
Zítra mě čeká kontrola a pokud by to bylo špatné, tak i výškrab popáleniny v oku... Tak mi držte palce, ať mě nechají být.
Snažila jsem se pracovat, ale rozkapat něco pipetou do jamek je pro mě horor, kapky jsou totiž všude, jen ne v jamce. Takže jsem doma a ležim a sama sobě si nadávám, jaká prkotina mě dokázala zkolit...
Na závěr malá rada pro kuřáky: pokud si chcete zapálit venku, NE proti větru!

Akce roku? Rozhodně 19.10.2007

Už asi měsíc jsme se všichni těšili na tuhle akci. Neřešili jsme co vzít, jak jet a s kým, to už bylo dávno daný :o)
Těšila jsem se jak malá holka, ale samozřejmě jsem byla i nervózní. Přeci jen se s lidma z tábora vidíme tak 3x do roka.
Cesta do Ústí n. O. byla dosti nepohodlná, nejen, že jsem za celý den snědla 1 housku, ale navíc jsem celou cestu (cca 2hod.) stála v uličce u wc, které se pořád otevíralo a velice "krásně" zapáchalo. Takže vidina toho, že bych si tam snědla alespoň kousek bagety byla v trapu.
Na nádraží mě vyzvedl "milenec" Músa a odvezl si mě domů ;o) Uvařil mi obídek (pozn. Tome, bylo to vynikající, příště chci ještě) a pak už šel sportovat a já na sraz s kamarádem.
Uběhla hodina a my se opět vraceli k Tomovi domů, kde jsme čekali na Voldu, Verču a Kubíska. Čekání jsme si samozřejmě zkrátili domácí pálenkou :o)
Když už všichni dorazili, jeli jsme na další "sťuk" na parkoviště kamsi do města, kde už na nás čekali Danča, Janička a Brudhy...
Táááák a můžem vyrazit směr chata.
Co se odehrávalo na chatě, je přísně tajné, takže můžu jenom říci, že to byla skvělá akce, úžasný lidičky, moře jídla, pití... všeho. A já jen doufám, že se zase co nejdřív sejdeme.
Jediné, co můžu prozradit je http://picasaweb.google.com/slunicko.moje/NejlepAkceRokuO02
A ještě něco bych chtěla říci: Díky všem zúčastněným za skvělou párty!